Už ji zase držím v dlaních
už ji zase objímám
prsty si s ní pořád hrají
myslet přitom nestíhám

Černobílá jako mramor
pevná v bocích, pokaždé
když mne chytne do svých závor
všechno zdá se záhadné

Svírá moji mysl chorou
vyplňuje celý svět
zahaluje mě tou mlhou
skončím až když bije šest

Černobílá nebo jiná
je to jedno, kdo má co
hlavně, že nějaký zvuk vydá
odřít si prst na maso

Obejmi mě lásko moje
ticho dlouho nevydrží
když laskám struny tvoje
nic mne už nezadrží.