Lákala tě otázka: „Co leží na druhém břehu?“
Žádná odpověď, jen pára stoupá ze rtů
Svoje horké tělo tiskneš k mrtvé zemi
Svým tělem zahříváš to zmrzlé, její

Viděl jsi dost, abys neuvěřil klamu
Nejsi neomylný, nechceš stát až vzadu
Sny, co neovládáš tě ale drží stranou
Bojíš se situací, co možná nenastanou

Žádné odpovědi, jen šumění větru
Tolik otázek, jak letokruhy stromu
Sypké lůžko z hlíny, mizerná ironie
Ať jsi kdo jsi, končí letargie