Sám sedím mezi svými
A nevím kdo já jsem
Oni to také neví
A tím jsem s nimi propojen
Kdybych však náhle zjistil
Odkud kráčím a kam jdu
všechny bych navždy ztratil
A tak se hledat nepůjdu

Sedíme kolem stolu
A hlavy skloněné
Pod stolem svojí nohou
Snažím se kopnout do jiné
To proto abych byl blíže člověku
A taky abych zapřel
Že viděl jsem díru do boku.