Černá a zlatá Žena Kobra
Jak laciná soška faraóna
Všimla si, že se na ni dívám
A mrkla na mě – Žena Kobra

Znovu zvedla svá černá víčka
Její oči jsou vykradená hrobka
Usmála se na mě černá kobka
Srdce se svírá na kraji dneška

V pět hodin ráno Žena Kobra
Pojídá děti a mě si spletla
Rozeklaným nehtem po mně šlehla
A já jsem vykřik – Žena Kobra

Nestvůra náhle mizí v mžiku
Probouzím se v ranním dostavníku
naproti mně sedí starší paní
Pohoršená, že civím na ni

Jsem asi příliš přetažený
Beze spánku a z noční směny
Omluvil jsem se starší dámě
Vyplazila hadí jazyk na mě.